Dvořiti. — abs
Dvořiti. — abs. Opět dieš: Musím d. Hus I. 445. — komu. Vám jsem dvořil. BN. — kde. Za Dal. polož: 57. (33. 19.).- s kým. Se zemany dvořil (hodoval). Wtr. — se = upejpati se. Jen se nedvoř a jez. Us. Kšť. U Uher. Hrad. = d. si Brt. D. 209. — se komu. Dvoří se té bohaté. Us. Kšť. — se s čím: s jídlem = upejpati se, pomalu jísti. U Rychnova. — si = chlubiti se, pý- chati, sich brüsten, sich rühmen. Slov. Suhajko si dvorí, že má koně, voly a já si též dvorím, že mu neotvorím. Sl. ps. 206. Ešte som si ledva počala d., už sa mi stro- jíte jarmička robiti. Koll. Zp. L 230. Dvor si, dievča, dvor si v materinom dvorci. Koll. Zp. I. 230.