Dy
Dy. 1. laš. = dyž, když. Dy nepřibírá přísuvného ž (na Lašsku). Brt. D. 110. Dy sme tam přišli, nebyl doma. Tč. Dy sem ja měl svého pána, mívával sem obrok z rána; Letěl holub do pole, by nazobal své vole; dy své vole nazobal, po jaborech posedal. Sš. P. 175., 269. - 2. S kondicionalem uvozuje větu žádací (slovác. val.). Prosím vás, dybyste mi nejakú vědomosť dali. Brt. D. 171. — 3. = vždyť. Dy ty to víš; Dyť to není těžké. Laš. Tč. A dy ja sem už u tvojej mačičky kelko razy byl. Sš. P. 404. - Brt. D. 110.