Dýchati
Dýchati: dýšu, dyš (i), dýše (íc). Cf. Šrc. 123. — abs. Nedýchá, nežije, už ho nic ne- trápí (umřel). Tkč. — čím. Vše dýchalo novým kouzlem: Celek dýše hlubokou me- lancholií ; Vzduch dýchal jitra lahodou. Vrch. Něhou dýchá celá bytosť její. Hrts. Medem dívek ústa dýší. Čch. Petrkl. 11. Tvář bla- žeností dýše. Osv. VI. 598. D. půvabem. Mour. Koza ví ušima d., když pyskom pre- stane. Glč. II. 227. Soběslav ohněm dýcháše. Dal. 64. Zvieřatá, ježto parú ohnivú dýší. BO. Saň plamenem dýchala. Pass. mus. 355. — co čím. Smrť dychající nákaz siným retem. Hdk. — co, čím kam. D. do sebe vzduch. Kod. D. co nač. Kká. K sl. j. 231. Sedl na ohnisko, zdálo se mu hnízko, po- sedl on výše, koza na něj dýše. Sš. P. 764. Na někoho láskou d. Kká. K sl. j. 85. — odkud. Z výrazu obličeje jejího dýchal půvab. Šml. I. 42. Tílko, z něhož dýše kouzlo neskonalé. Čch. Bs. 92. Ze spisu toho dýše všude čistá mravnosť. Mus. 1880. 487. — kde. Jeho rtové sotva dýší před krásy její velebou. Vrch. Louka kosou se- čená voňavé tady zápachy dýše. Jir. Anth. III. 177. (Vinař.). Širém na poli sladce, volně dýše. Osv. V. 636. — jak (kde). Z hluboka a pravidelně dýchá kolem mne okean. Osv. I. 93. Těžce d. Us. Olv. Les dýchal jenom z hluboka. Vrch. Vz Dechnouti.