Dýmati
Dýmati, dýmám a dýmu; dymávati, dým- nouti, mnul a ml, utí = foukati, dmýchati, dmouti, blasen hauchen. Jg. — abs. Ne- může-li kovati, pomáhá dýmati. Vz stran přísloví: Poštívání. Č. Kdo nemůže kovati, ať pomůže d. Vz Síla. Lb. Budeš-li dýmati, rozpáliť se oheň. Ben. Nebylo potřeba d. V. — kam (do čeho, v co čím). D. mě- chem do oline. Jel. Někomu do uší (= šep- tati). V. D. komu v uši (= šeptati). V. — (čemu) čím. Jich rozkoši a pýše nedýmala Musa žádným kadidlem. Hlas. Slunce spa- lujeť hory a pouhou horkostí dýmá od sebe. Štelc. — kam (nač). Neměj toho obyčeje d. na to, což tě nepálí. Kom. Sobě na ruce dýmal, na polévku dýmal. Jg. Já stvořil jsem kováře, dýmajícího při ohni na uhlí. Br. — čím jak (bez). Ďábelským větrem bez přestání dýmali. Bart. 37.