Dymnik
Dymnik, u, m. = černá jizba, dymnice, Rauchstube; zlá kuchyně (hospoda), eine schlechte Garküche. L.; krbová díra, Rauch- loch, Windloch, Luftloch, D., Reš.; komín, Kamin, Schiott, Rauchfang, D., V., Br.; d. u peci, das Zugloch. Jg. Chléb se upálí, když dymník se brzo zacpe. Us. D. = díra do sklepa n. ve střeše pro vítr neb světlosť udělaná. Luftloch, Lichtfang. Ja, Nějakým dymníkem vlezl a potom na pavlači že vešel do páně pokojů. Břez, Do sklepa dymníkem světlo vchází. Vrat. — D. = výheň, Feuer- esse. Na Mor. MM.