Dymník
Dymník = krb, komín. Staroslávové po- čítali obyvatele vesnic podlé dymníků, platili poplatky z d ků t. j. domů, odtud podymné. Koll. St. 597. Cf. Dým (konec). — D. = otvor ve střeše. Martin Fruvein vytáhl se tělem svým z jednoho d-ku ve střeše cihelné udělaného. Skl. V. 82. Domky jsou dřevěné, napřed do špiee vybíhá prkenný štít s dym- níky t. j. otvory v podobě pravoslavného kříže, jimiž se kouř ze světnice vine. Pokr. Pot. IÍ. 17.