Dz
Dz jest hláska sykavá; dz jest souhláska jednoduchá, která smíšením dvou jiných (d -|- z) vznikla, jest tedy smíšeninou; dz je skoro vždycky (kromě ledzgde a podobných případů, kde povstalo spodobou z c; ledzgde psáno leckde) zástupcem měkkého dź, ač se měkkosť jeho u výslovnosti mnohdy nezna- mená na př. dialektické dzěva (dž) a hádzať (dz). Hláska dz přichází zhusta v nářečích na Mor. a zvl. též ve slovenštině, kdež je střídnicí za české z (z) povstalé z dj. Znění její je tu tvrdé (= dz), tu měkké (= dź, dzěva). Na př. č. hráze slov. hrádza z hradja; č. házeti slov. hádzať z hadjati; č. urozený slov. urodzený, č. mezi slov. medzi. Gb. Hl. 7., 20., 21., 23., 106. Cf. Mkl. aL. 251., Obměkčování. — Dzeň = děň, den. U St. Hrozenkova; dzedzina = dědina, dzievka == dievka, zvedzeť = zvěděti, slov.; chodzati = choditi, slez. Tč. Vz násl. až k Dž.