E
E původní. Vz Gb. II. ml. I. 19. — E pra- slovanské. Ib. 25. Dochovalo se do češtiny. Vz ib. 26. - E jest střídnicí a) za praslo- vanské e: nesete, b) za praslovan. b: den (dbnb), c) za praslov. b: sen (sbnb), d) za cizí i: christianus křesťan. Vz ib. 139., 140. V české době historické vzniká e é ještě také z hlásek jiných a způsobem jiným: cesta ce- sta, cievka cévka, tobú tebú, básň báseň. Ib. Za e bývá ě: se m. se. Což syem měl učiniti. Půli. I. 176.; zě ni. ze: Vzyem knězě. Pror. 90. a. atd. Gb. ib. 146. — Rozličné vyslovo- vání hlásky e na Hané. Vz Brt. D. II. 7. U Dačic a Telče jest e temné jako německé ä. Ib. 677. U Litov., Konic, Jevíč, a Zábř. jest e původní i přehlasované zúžené (zvýšené). Vz ib. 108., 120. — E mění se v a: želud, želudck — žalud, žaludek, šemrha — šamrlia, pšeno — pšano, naštovice z neštovice; v o lil. v sever. Opavsku: žona, žobrák; Dialekticky v ě, i (y). Cť. Gb. ib. 147., 149., Brt, I). II. 677. Zametat. Žďár, Kunšt. Brt. D. II. 245., 229. V indik. praes. slovesa hnáti mění se u Jem- nice v i: žínu, žíneš, ale: požeň. Brt. D. II. 266. E za y vyslovují vrchovci tak, jakoby před ním stálo «: me — my, pred tem zlem (tym zlým) duchom. Slov. Phľd. 1893. 241., 632. — V Kunšt. se e dlouží v subst. kon- covce-tel, je-li předchozí slabika krátká: uči- tel, postel, ale: přítel; nedlouzí se tam v in- finit, některých kmenů zavřených: vest, lézt. jezt vedle pýct, týct atd. Brt, D. II. 229^ Také u Jemnice se někdy prodlužuje: leží. Ib. 266. V Kroměřížsku se nedlouzí, kdy? Vz ib. 11. — E pohybné. Cf. Gb. H. ml. I. 154. V Háj. Herb, a V. Kal. kistor. Vz List. lil. 1894. 105. Na Lašsku stává před m, n: i (y) místo pohybného e: sedym, ohyň, pecin (gt. pecna), dyň (den). Gb. H. ml. I. 186. V Zábřežsku se pohybné e nevysouvá ve slo- vech: kadlec — kadlece, šev — ševama, Brt. D. II. 125. — E cizí někdy zůstává: rek z něm. Recke; někdy se mění v ě: decanus děkan. Gb. ib. 150. — Změny samohlásek e, e ve spišském nářečí vz Phľd. 1893. 428. nn., v Chromečsku na Mor., vz List. til. 1894. 76. nn.; na Hané na Mor. Vz Gb. H. ml. I. 139. (ževot, rebe m. ryby, žäna). Na Mor. mimo to (v Drahansku, Týnecku, Kojetsku a j.) vz Brt, D. II. 91., 94., 100., 122., 123. Na Slov. vz Pastr. L. 6. nn. — E se přisouvá: stokráte, teprve; oheň, morek (vkladné e). Gb. ib. 151. U Zábř. ve slovech: mesel, smesel, sedlecké. Brt, D. II. 125. Na Slov. vz Pastr. L. 109. — E se odsouvá: víc, najprv, Háj. Herb. 66. b., 152., najméň, výš. V. Kal. 148., 6. Cf. Gb. H. ml. I. 151. nn.— E přípona: Havle, Tomše, Douše. Kbrl. Sp. 11.