É
É vzniká a) z krátkého e: beru béřeš; b) stahováním z oje, yje. Vz Gb. H. ml. I. 140. — E psalo se: e, ee, ee, ě, é. Liter. é doložena teprve u Št, Gb. H. ml. I. 139. — É se mění v ie (psané ie, ié, jé): dobrieho č. dobrého, mor. a slov. kamjének a v dokladech starých; v ej: opeřiti opejřiti, irlét srlejt, oběti tvej. Z. kl. 19. 8. atd. Gb. H. ml. I. 143., 145. V Háj. Herb, a Vel. Kal. bist, často, kde nyní e: Slezsko, klenot, pleniti atd. List, fil 1894. 298. = É se úží v í: řéci novč. říci, lémec límec, kamének kamínek; po souhláskách tvrdých píše se y m. í: stéblo stýblo, délka dýlka, Gb. H. ml. I. 141. Chlíb, chlív, plíct, piet atd. U Kroměř., Kojet., Přer., Olom., Prostej., Bystr., Zábř., Slavkova, Brna, Tiš- nova, Jemnice, Dač,, Telče. Vz Brt, D. II. 10., 41., 65., 71., 125., 145., 160., 180., 266., 277. Po tvrdých souhl. ý: dýnko, dobrýho, dýšč, kamýnek, krýv, mýno, nýst, pýro, rýž, stýblo. U Malenovic, Přer., Drahan, Letov., Litovl., Konic, Kunšt, atd. Cť. ib. 2., 36., 37., 100., 103., 108., 229., 123., 245. V Kosmografii se úží v í, ý. Vz List. fil. 1893. 453. U Třebíče se e (ie) většinou krátí: dešt, meno, nest. Brt, I). II. 22 4. Na Žďár. ve slovech: meno, pero, desť, chleb, v inťt, nest, vest, Ib. 245. V Krum- lovsku se é (ie) úží a krátí v y (i) jako v nář. hanác.: chlib, večir, týct. IB. 200. — É v Gemeri. Vz PhľD. 1893. 550. Na Slov. cf. Pastr. L. 6. nn. Ě, ie jsou Dvojhlásky, první člen jejich jest i, druhý e; ě jest krátké, ie dlouhé. Oboje se psávalo e: Premizl, Kosm.; někdy /': Divin. Kosm. PozDěji oD XIII. stol. psalo se krátké ě spřežkami ie, ye: rzieka, a literami znám- kovanými é, ě: svět, oběti. Také bývá zna- ménko ': země. Pravopisem bratrským zobec- nělo ě. Gb. H. ml. I. 187. Cf. ib. 39. — é, ie, é, e v slabikách měkkých. Vz Gb. ib. 195. Dvojhlásky ě, ie na Chromečsku na Mor. Vz List. fil. 1894. 96. — ě, ie »třídnicí za: é, a, á, o, cizí e, za psané ě, ie. Vz Gb. H. ml. I. 189. nn. — Za e bývá i: rozsviť v. staršího roz- svěť, navštiv v. staršího návštěv; e mění se v a: hořel horal, vězel vězal; klesá ztrátou jotace v e: strč. naše, řěč, uč. naše, řeč. Gb. H. ml. I. 193., 204., 197.; ě se mění (sesla- buje) v i místy na Mor. v dat. a lok. sg.: v izbi, na náspi, v hanbi, na lmři, na piuli, v indic. praes. vzorce hřáti: hřije, v imper. sednitc, (u Dač. a Telč.) v ind. praes. slov. hnáti: žinu; v jiných slovech: smiji se, třima atd. U Krom., Koj et., Přer., Olom., Prostej., Vyšk., Drahan, Letov., Litovl., Konic, Jevíč., Záhř., Slavkova, Brna, Tišn., Kruml., Třeb., Kunšt., Zďár., Jemnice, Dač., Telč. Cf. Brt. D. II. 11., 4L, 65., 99., 100., 103., 108., 120., 145., 160., 180., 200., 221., 229., 245., 266., 277. — V Brněn, zní po retnicích jako je: holóbje. Ib. 160. — Na Zďár. přechází a) v í: chlív, chlíb, mlíko. Ib. 245. Také v Čech. — b) v ia ve slov. ňadlica (mědlice), mňach (měch). Ib. 245. — U Dač. a Telče se pro- dlužuje: bjéží. Ib. 277. Jinde se nedlouzí (u Kojet., Přer., Olom., Prost. atd.). Ib. 4L, 65. — Tvrdne ve slab. ně-: někdo, něco, nehdo (Zďár., Krom., Jemn., Kunšt.), v gt., dat., lok. a instr pl. nám. ten a čísl. jeden: těch, jed- něch (Žďár., Krom., Kunšt., Brn.), ve slov. veža (Krom., Brno), měděný (Krom.), do zeme (Kojet., Přer.). Cf. Brt, D. II. 11., 41, 65., 160., 180., 229., 245., 266. U Dač. a Telče ve slově vedit, Ib. 277. — ě se odsouvá: báně báň, hráze hráz, meze mez, mříže mříž atd., zas, přec atd. Gb. ib. 206. ě odsuto a tím r samo- hláskové: věrtel — vrtel. Val. — ě prípona: Stáiiě, Vaně. Kbrl. Sp. 11. Adv. v -e v Rukk. Cf. List. fil. 1895. 130. nn.