Ě
Ě. Vz Gb. H. ml. III. 2. 448. Jeho zrněny na Hořicku vz v Hoř. 74., v jihozáp. Čech vz v Dák. Vok. 20., 33. nn., na Hornoostravsku vz v Lor. 11. — Koncovka a) v singul.: v gt. u vzorce, kosť a hosť', vz Gb. H. ml. III. 1. 342., 344., i, -a; v akkus. ?, hosť': hostě, vz ib. 342., 344., -i, -a; v dat. a lok. u, ryba': rybě; dílem kleslo v -e: v síle, v kráse; za -ě bývá dial. -i: v krási, vz ib. 175. nn. u, vládyka': vládycě, vz ib. 196., -u, -ovi (Us. je -ovi), vz ib. 196., -u, -ovi; v lok. u, chlap a dub': na velbloudě, na dubě, vz ib. 37. nn.; u, město': v městě, vz ib. 136., -u; u, kámen´: v kameně. Vz ib. 407., 408., -i, -u. — b) V duale v nom., akkus. a vok. vzorců, ryba': dvě panně; za -ě jest dial. -i: ruci, vz Gb. H. ml. III. 1. 177.; u vzorce , vládyka': vládycě, vz ib. 197.; u vzorce , město': městě, dvě stě. Vz ib. 136., 138. — c) V plurale v akkus. vzorce, kosť a host': hostě, kostě, vz Gb. H. ml. III. 1. 342., 346., -i (u, hosť také -y); v nom. a vok. u, oráč a meč' (zřídka) a kámen': vojie, konye, ka- meně. Vz ib. 104., 407., 409., i.