-ec
-ec, přípona jmen podstatných, gt. -ce. Této se v strč. více užívalo než nyní: družec, milec, pasec, tvořec, holec, Jir., žnec, lakomec, chlapec, D., bijec, zločinec, očistec, hudec, honec, chodec, lovec, mučec, pěvec, plavec, švec, bitec, rytec, pastvec, svinec, neduživec, šedivec, mudřec, samec, stařec, nedbalec, opilec, smělec, pokrytec. Mkl. B. 313. — — Jména v -ec tvořená od jmen míst a zemí znamenají obyvatele: Moravec, Ji- hlavec, Japonec. Ch. — Před -ec se tvrdá souhláska neměkčívá, Ch., dlouhá kmenová samohláska se krátívá: mlátiti — mlatec, moudrý — mudřec, jezditi — jezdec, hloupý — hlupec, koupiti — kupec, Pk., ale: mládec atd. Vz násl. -ec jest také příponou jmen podstatných zdrobnělých: zvon — zvonec, toul — toulec, pupen — pupenec, C, měch měšec, hrad — hradec, mlýn — mlýnec, T., krámec, stolec, týnec, otec, kamenec. Mkl. — Od slov na -ec tvořila se u starých adj. příponou -ný ne: -ní: palečný. Šf. Vz Tvo- ření slov.