Eisgrub
Eisgrub, mě. Lednice na Mor. Rk. 1. -ej, přípona jmen podstat,: kročej, obličej, obyčej. — 2. ej m. ý (všude v obec. mluvě) jest znakem nářečí českého: mlejn, bejk, pejcha m. mlýn, býk, pýcha; řidčeji m. í: cejtím, sejto m. cítím, síto, Šf., lejtko, no- žejček m. lýtko, nožíček. Šb. Ženy mastěj m. mastí. Vz -ejí. Proto není správné pravidlo: „Kde se ý jako ej vyslovuje, píše se ý: mlejn -mlýn, pejr-pýr, hejbati-hýbati, říkámť také cejtím, ale píši: cítím, a ne: cýtím. Jest totiž ej rozloženo z ý a í. Vz í, ý. Ještě příklady. Ve vých. Čech. v instr. sg. IV. sklon. (Růže) ej m. í: růže-růží-růžej; ulice-ulicí-ulicej; slepicí-slepicej. — Vůbec: dobrej (m. dobrý) člověk. Na Hané klade se é m. ej. Vz é. — Ve žďárském pohoří klade se ej také v kom- parativech místo ad: rejší, mlejší m. radší, mladší. Sb. V jihozápad. Čech. užívají ej také místo y: mejl, krejl m. myl, kryl. Sb. — Ej povstalo také zpátečním přehlasováním z aj. Vz Ai, A.