-ej
-ej slabika na Zlínsku se prodlužuje: oléj, néjlepší, néjsu. Brt. — Dat. a lok. té, své, dobré a p. mají ve strč. památkách také koncovku -ej, řidčeji genitivy. Dat. a lok. tej zlej při. Kn. rož.; od konce 14. stol. j se vynechávalo. Místy však se dosud tak mluví. Podobně odsouvá se j z hláskové spřežky ej v nářečí hanáckém a jinde na Mor.: zbylé e dlouží se pak náhradou v é a toto místy zase se úží v í (ý): milejší — miléše, ponejprv — ponéprv — ponýprv, dej — dé mi (Sš. P. 384.), podej — podý mně prsten, olej — olé, chovej — chové etc. Vz Gb. Hl. 114., 133. — ej z aj. Vz List. filol. I. 10.; ej za í. Ib. II. 173.