Elegie
Elegie, e, f., z řec, truchlozpěv, žalozpěv, die Elegie, Klagelied. Rk. Vz S. N. Elegii (éXtyeía) Rekové nazývali každou báseň, která složena byla dvojverším elegickým, ať byla obsahu jakého koli. Mělať řecká elegie nej- prve ráz hrdinsko-epický, pak gnomicko-di- daktický, posléze pak více lyrický, ve kteréžto poslední příčině v elegii vyjadřovaly se hlavně city truchlé. My nazýváme elegii báseň lyric- kou, která jest poetickým výrazem truchlosti plynoucí ze ztráty toho, co nám milým bylo nebo z nedostateči dosíci dobra, po němž toužíme. K elegiím nejznamenitějším patří Kollárův velebný předzpěvku, Slávy dceři'. Krásné e. máme od Čelakovského, Koubka, Heyduka a. ve sbírkách písní národních. KB. 179. Vz tam příklady a Perly české 1855.: Na trosce. Dch.