-em
-em přípona 1. os. sg. praes. na Lašsku: jo čujem, až jo přivandrujem; a z toho -ym: jo se tě veznym. Vz Gb. H. ml. III. 2. 7., List. fil. 1898. 75., -ym. — Koncovka a) instr. sg. u, chlap a dub' Gb. H. ml. III. 1. 45.; u, oráč a meč', ib. 103., -om; u, město' ib, 138., -om; u, moře' (mořem, sluncem), ib. 156., -om; u, vládyka´ (s Rokycanou. V. Kal. ), ib. 197.; u, panoše' (novotvar, za vůdcem, ib. 229., -ú; u, hosť ib. 342., 345.; u, kámen' (kamenem), ib. 407., 409.; b) dnt. plur. u, moře' (k srdcem, plícem). Vz Gb. H. ml. III. 1. 158., -óm; u, duše' hlavně po sykavkách (k opicem m. -ím), ib. 212.; u, panoše': všem rádcem, ib. 231., -ám; u, kosť a hosť. Ib. 343., 347., -ám, -im (u host také -óm).