-ema
-ema jest koncovka dativu a instrumentalu dual. sklonění: muž, země, daň a pole. Da. Obecná mluva užívá také v instr. plur. koncovek -ama, -ona, ma; koncovky -ama z pravidla u substantiv s tvrdou n. širokou koncovkou, zřídka jinde jako: husama (husma), loktama, zetama (zet, a = zeť, ě) atd.; -ema pak a -ma při ostatních koncovkách a sice prvé z nich obyčejně tehdáž, když předcházejí aspoň dvě souhlásky: kyčlema, mandlema, kachlema, pytlema, uhlema, kotlema, soudcema, dněma, kaplema, vochlema, vovcema; řidčeji po jedné souhlásce: králema, mečema (mečma), korbelema, košilema, ba i: dilema, rucema (rukama); obyčejně však v tomto případě stává -ma: mužma, košma, nožma, lidma, penězma, dětma, polma, nedělma atd. Vedlé: za ňadrama, pod schodama — slýchati zhusta: za ňadry, a na Plašte vždy: Komora pod schody. Prk. Chlapci jsou za humny. Na Mor. Mrk. — Vz -ama, -oma, Dual.