-en, přípona subst
-en, přípona subst.: blázen, svícen, duben, D., jesen, hřeben, prsten, kořen, buben, hrozen, osten, vz víc v Mkl. B. 126., 127., 151. — U jmen v -en ukončených vysouvá se ve všech pádech e: leden — ledna, červen — června. Ale prsten, jelen, kámen, křemen, pramen, kořen, hřeben, lupen, jesen — po- držují e: jelena atd. — Jména v -mě ukon- čená skloňují se přibírajíce kmenové en: břímě, plémě, símě, týmě, výmě atd.: bře- mene atd. Vz jednotlivá. — U německých jmen krajin na -en mění Čech -en v y: Hessen — Hessy, Sachsen — Sasy, Schwaben — Šváby. — V příčestí trpném klade se v již. Čech. -íno (-ýno) m. -eno (jako ve střed. Čech. ): podojíno, pokropíno, namočíno, zametýno, ale: namočenej (na- močená). Kts. Vz Tvořeni slov.