-enín, -ěnín
-enín, -ěnín, přípona jen v sg., vedlé -an, z strslov. ianint; a se spodobilo následujícímu í v ě: měšťan — měštěnín, Říman — Říměnín, dvořan — dvořenín, Ht., Chrudiměnín, Po- ličěnín. Jir. Vz Tvoření slov, -čan, A, Dvořenín.