Erb
Erb, u, m., znak rodný. Rk. Schild, Wappen. Znamení urozenosti, zemanství, štít, znak, na Slov. címer. Jg. Má za erb Kastora. Br. Král móž erbem chlapa za vládyku vyvýšiti. Tov. kap. 238. E. rodinný, obecní, stavovský, Nz., rodový. Rk. Kniha, zkoušce, spojení, dání, udělení, propůjčení, polepšení erbův. J. tr. Aby erbu neponížil! (když někdo ně- jakou práci podniknouti nechce mysle, že ho snižuje). Povýšil erbu (stav změnil a zpyšněl). Č. — Erb český, o něm vz víc v S. N. II. 315. B. XIX. Vz Rb. str. 266. — E. = dědic. Gl.