Exekuce
Exekuce, e, f., z lat., vykonání ku př. soudního výroku, vedení práva, Rk. Strčesky: vedení práva, Vollstreckung des Urtheil- spruches. Stupně exekuce byly. 1. úmluva (monitio), 2. vzvod, zvod (induetio in posses- sionem hereditatis), 3. panování (dominatio), 4. odhádání (taxatio) n. vdědění. Vz víc v Pr. 18G4. str. 397. Jak se ex. v staročeském právě konala, o tom vz také Pr. 1869. str. 781. a násl., 807. a násl. — E-ci přetrhnouti. J. tr. Věc je na exekuci. J. tr. O ex-ci na někoho nastupovati. Er. Ex-ci vésti (vedení práva), ex-ci povoliti. Řd. Ex. až k zjištění. J. tr. Způsob ex-ce, způsobný k ex-ci. Šp. O dopomáhání práva čili exekuci; nález utvr- zený měl držán býti; co komu přisouzeno bylo, k tomu melo právo jemu pomáhati, vz Rb. str. 129. — 131. Kterak se měl věřitel vymáhaje svou spravedlnost' zachovati; kdy mohl dlužníka svého obstaviti a k statku jeho se připovědíti (dle strčes. práva), vz Rb. str. 131. — 132. Vz Domáhání práva.