Falc
Falc, u, m., z něm. Falz. a) U uzdářů a jir- chářů zahnutý díl na postruhu i postruh sám, Falz-, Gerbeisen. — b) U truhláře a tesaře žlábek po straně prkna, aby jiné prkno do něho se zasaditi mohlo a obě takto lépe spojena byla, žlábek, Jg., dražba, drážka, dražení, draž, draže, der Falz, die Fuge, Rinne. Dražení také = dělání dražby. Sp. — c) U knihaře hladicí dřevo (n. kosť) k hla- zení přehybů složených archův; kosť fal- covní. Jg. Falzbein.