Fěrtoch
Fěrtoch, u, m., fěrtuch, fěrtošek, fěrtou- šek, šku, m., z něm. Fürtuch, Vortuch = zástěra, pasna (předopona, předostřena, za- střena, předstěra). Jg. Z fěrtoušku se napil; fěrtoušek mu zavoněl — bouchlo ho ženidlo. Vz Zástěra. Jg., Č. Fatkář hledí se fěrtouš- kům zalíbiti. Sych. V již. Čech. mají ženy fěrtočky, zástěry řemeslníci. Kts.