Ballada
Ballada. Vz Balada a přidej: B. jest název cizokrajné písně národní, název pů- vodu romanského; označovaloť italské bal- lata ve 12. stol. drobnejší básně sonettové a madrigalové. Za název epické písně ná- rodní užito nejprve v Anglicku a Skotsku slova toho ve 14. stol. B. jest báseň více lyrická, ve které nálada citu a zpěvná forma převládá. Děj b-dy rozplývá se v náladu citu, rovnaje se účinem svým účinu tragoedie. Co do výpravy básnické b. vyniká úsečnou stručností, více naznačujíc než vypravujíc. B-dami považovati můžeme z našich písní národních a básní umělých ony básně ob- sahu tragického s temným pozadím báje, pověsti duchův a strašidel v podobách svůd- ných i děsných, jako jsou národní: Rubáš, Svatební košile, Č. Toman a lesní panna atd. Vz KB. 129.—130. Látku béře ballada z oboru pověstí, zkazek (tradic) a pověr národních. Ptr. Příklady vz v KB. 130. a násl. a ve Kv. 1866. č. 6., 39.; 1867. č. 1., 25.; 1869. č. 33., 43.; 1872. č. 22.; 1870. č. 22., 33.; 1871. č. 19.; Světoz. 1869. č. 2.; 1868. č. 16.; 1875. č. 48., 51.; 1874. č. 19.; v Lumíru 1859. č. 48.; 1861. č. 24 (Dch.)., Er. P. 466. Cf. Enc. paed. 1. 493.—495., S. N., Jg. Slovsn. 153.