Figl
Figl, figel, gle, m., na Slov., šibalství, šelmovský kousek. Na figle trefiti. Schaber- nack, Streich. — 2. Kratochvilný kus, zá- bava, Posse, Kurzweil. Figle strojiti, plésti. L. — V Slezsku a na Mor. = podvod, vý- hoda, Vortheil, Falschheit. On jde jen na figl. Co figl to groš. Mřk. — Figle, pl., f. F. strojiti = klamati. — Jg. — Figlář, e, m., Possen- reisser. — Figlovati, Possen treiben; täu- schen. Jel. Figura, y, f. (ne: figůra, Jg. ), figurka, figurečka, z lat. — F. = způsoba věci, obraz, Figur, Gestalt. Každé tělo má nějakou figuru. L. F-ry na dřevě ryté; f-ry v písku kresliti. Nt, — 2. Obraz, socha, Figur, Bild, Statue. F. při cestě, boží muka, Jg. — 3. Figury gram- matické (řečnické, básnířské) = způsoby mlu- vení o věcech nevlastního, přenosné, ku př.: tři dřeva = šibenice. Dobrému pivu netřeba víchu = ctnost' se sama chválí. L. Figury řeči živosti a síly dodávají. — F.: A. fonetické (zvukové, zakládají se na zvlášt- ním útvaru hlásek jsouce buď napodobením zvuků přírodních aneb živel hudební ve mluvě k místu přivádějíce), vz: Interjekce, Symbo- lika zvuková, Paronomasie. — B. Syntak- tické (jimi nazýváme rozmanité odličnosti či modifikace vazby větové, od útvaru věty obyčejného a přesnými zákony vazby logické ustáleného odchodné. Odličnosti takové, ne- měníce podstatně významu věty, jeví se buď rozhojněním buď uskrovněním látky mluv- nické, buď záměnou ustálených vazeb syn- taktických). Vz Pleonasmus, Ellipsa, Enal- laga. — C. Figury slovné. Opětování téhož slova -sesiluje účin výrazu. Neméně však se- siluje účin výrazu výpustka slova očekáva- ného, jehož domysliti se jest posluchači. Kromě toho docilujeme účinu rhetorického tím. že slova pořadem opačným se opakují, aneb tím, že slova jen na poslech týmiž zůstá- vají, ale ve skutečnosti smysl jiný v sobe zavírají. Dle toho máme: a) slovné figury opětovací, vz Epanalepse, Anafora, Epifora, Komplexe, Epanastrofa, Dialogie, Polysyn- deton; b) slovné figury výpustkové, vz El- lipsa, Brachylogie, Asyndeton; c) slovné figury opačného kladu a, významu slov, vz Antimetabola, Anaklase (v Dodatcích), Mi- mesis, Narážka (alluse), Dvojsmysl (amfibolie). — D. Figury věcné čili myšlenkové jsou ta- kové, jimiž všecek myšlénkový obsah věty zvláštního útvaru dochází. Vz Exaggerace, Klimax, Parallelismus, Protiklad, Epitheton,. Perifrase, Hyperbola, Paraleipse, Reticentia, Litotes, Exklamace, Subjekce, Correctio, Kon- cesse, Okkupace, Apostrofa, Paradoxon, Oxy- moron, Eufemismus, Ironie. KB. 233. —242. Vz také tam. — 4. F. mathematická, místo ohra- ničené čarami. — 5. Osoba, co do její způ- soby, Person. Co to za figuru, co tam sedí za stolem? L. — 6.. F. v hudbě jest kratičká melodie skládající se ze čtvrti, půle a celého taktu. Ryb. Muzika f-rou jdoucí. Vz Figu- ralní. — Vz Vida, Obrazec.