Fík
Fík, u, m., fíček, čku, m., z lat., strom i jeho ovoce. Die Feige. F. indijský, africký, morušový, suchý n. postní, zralý, nezralý, chutný, nechutný, nerodný, planý, Jg., aegyptský n. morušový; navlečený; fíky v koších, ve věncích, sultánské. Kh. Na několika fících přestával. Lom. Nerostou z bodlačí fíky. V. Hledá fíky na trní. Vz Ohybování. Č. Na trní nerostou fíky. V. Jakoby fíky na vrbě rostly. Brt. Za fík nestáti = za nic. Takový člověk u nás za f. ! Podávati, ukazovati někomu fík (vy- smívati se mu). Vz Posměch. Č. Vzíti fík (= s prázdným odejíti, s kvítkem). Jg. Přidal fíku (dodělal. Vz Prodělání). Č. Fíkův se najedla (otěhotněla). L. — F. = jméno všeli- kých bulek na kůži, zvl. bradavic, nežitův, venerických hlíz (houba, štětka). F. na zadku, D., v zadku. Jád.