Foukati
Foukati (zastar. fukati); fouknouti, knul a kl, ut, utí, foukávati = dýmati, blasen, wehen; broukati, hněvati se, láti, einen an- fahren, schelten, wettern, schmälen. F. m. vou- kati od věji (váti). Šf. — abs. Vítr fouká. — (komu) kam (nač, do čeho, pod co, v co, proti čemu). F. na horkou polívku. Us. Bezbožník na všecky nepřátely své fouká (sápá se, hněvá se). Br. On na mne fouká (brouká, laje). Kom. Jedni mne vysmáli, druzí na mne fukali. Kom. Na mě zpívání nefoukejte. Er. P. 41. Foukej větříčku v tu stranu. Er. P. 127. — F. do prachu, Lom., do kaše. Us. Nefoukej mi do kaše (nepře- kážej předsevzetí mému). Jg. Nefoukej mi pod nos (nedráždi mne). Papr. F. proti bě- žící kouli. Us. — odkud. Vítr fouká od severu. Ml. — si = nadýmati se, fintiti se, stutzen, sich aufblasen, gross thun. Ten si fouká, Us. Nefoukej si. Kom. — si nač. Nevím, nač si fouká. Sych. — Jg.