Foukati
Foukati. Mkl. Etym. 58., Šrc. 122.—123. — abs. Ventil parní fouká (propouští páru). Us. Pdl. O záklopkách říká se, že foukají, nedrží-li dobře silnou páru, propouštéjí-li ji. Hrm. 36. V Boha doufej a sám foukej. Lpř. F. == rychle běžeti. U mor. Ostrav. Mtl. — kam. Nedal si do kaše f., ins Handwerk reden. Dch. Kdo pre věc najmenší fúká na každého, pod sluncem nenajde prátela žád- ného; Kdo fúkne na hněvlivého, hned ho hněv zapálí. Glč. I. 129., II. 205. — odkud. Fókni, větře, z Dunaje, shoď jablečko lebo dvě. Sš. P. 767. (434). — jak: vší silou, ze vší síly. Us. — kudy. Fúká větr po dolině. Sš. P. 436. - Cf. Fuknouti.