Fuček
Fuček, čku, m., fučící vítr. Der Zugwind. Th. — Fučeti, 3. pl. -čí, fuč, -če (íc), el, ení; fučívati, sausen, pfeifen. — abs. Vítr fučí, voda hučí. D., Ros. Fučíš jako 100 ježův. Pk. — komu kde. Fučí mu v uších (hučí, zvučí). Us. Nech ať v jejich hlavách fučí. Pís. Br. Fučí mu v kotrbě (blázní). Smrtholka fučela mu okolo hlavy. Ros. — kudy, odkud atd. Vítr fučí štěrbinou. Vítr fučí pres domy, skrze vrata, proti nám, od lesa, z mrakův atd. Fučidlo, a, n., nástroj k fučení. — F. = fučík, blázen. To je pravé f. D. Vz stran přísloví Nestálý. Č. Flattergeist, toller Geist, Windbeutel.