Fuk
Fuk = honem. Moucha začala sebou há- zeť, vyškrábala se z pavučiny ven a fuk do povětří. Er. Sl. čít. 18. F. s hoblíkem do pece, ať se nám tam upeče. Sš. P. 728. Fuk, fuk, fuk se s vršku v nohy dám. Koll. Zp. I. 346. F. z komína ven. Jrs. Do sv. Ducha nevyslékaj kožucha a po sv. Duchu fuk do kožuchu. Slez. — F. = chlouba, pýcha. Ten s tím nadělá hluků a fuků! Dch. Tu kráčá paní od fuku, pýchy jako prešinutá. Trok. 36. — F. = fukot, fouk- nutí. To je mně fuk (= pouhé fouknutí, nic). Us. Všk. Nákaz sbírání se morné vichr mocným žene fukem. Pl. I. 53. Větrové bylinám fukem zdravým zrůst dávali. Pl. 1. 58. — F. = krejcar. Nestojí to ani za fuk. Us. Hnšk. — F., sam. u Pelhřimova. — Fuky = očešky, kracle, sčesaný len ku pře- dení na malých vochličkách. Us. Hk. — Fuky = vtipy, schopnosti, nápady. S tím si dej pokoj, ten má fuky! Slez. Šd., Brt. D. 210.