Fůra
Fůra, y, f., forka, forčička, z něm. Fuhre. F.., vůz zapražený. Hledati tury, najati fůru. Na fůře něco dostati, fůrou (forou) do- stati. Poslati někomu fůru. Jg. Obilí fůrami clo stodol svážejí. Kom. — F., náklad, co se na jednou uvézti může. F. dříví, kamení. Hříchův fůra. Má těžkou fůru. Všetě fůra, Vaněk jako dura, Mus. — F. - žebrácká = postrk, der Schub. U Plz. Prk.