G
G praslovanské. Gb. H. ml. I. 312. — G psalo se literou g, od XVI. stol. g n. g; po- něvadž g bylo = j; když pak pro j voleno bylo j, psalo se zase jen pouhé g. Gb. H. ml. I. 452. Cf. o g Ott. IX. 803. V Brn., u Litovle, Konic, Jevíčka, u Kroměř., Zlína, Zábř. g často se slýchá: dragaé, fagan; na Zábř. jme- novitě m. k; u Kroměř., Kunšt. a Zlína sly- šeti vedle něho i h. Cf. Brt. D. II. 17., 129., 166., 234. Na Slov. se i v mnohých domácích slovech objevuje. Vz Pastr. L. 143. — G se mění 1. v z, lok. bozě z bogé; 2. h: gora hora, od pol. XIII. stol.; 3. k: cikán, trakář z něm. tragen, Mtz., kalup, krunt; 4. d na Mor.: pudmistr, dbe-1 v. gbel. Gb. II. mí. I. 455.—458. V jihozáp. Cech. vyškytá a mění se g v: k, j, t, d, ď. Vz Dšk. Jihč. I. 29. G v chromeckém podřečí na Mor. Vz List. fil. 1894. 94. Změny jeho na Kroměř. a Zlínsku vz v Brt. D. 1. 16., 17., II. 17. — G cizí zůstalo: striga z lat. striga; dílem je za ně 1. h: husa z germ. gans; 2. k: okurka z angurium, potkan, kvalt; 3. j: jenerál, Jenofa atd. Cf. Gb. H. ml. I. 458. — G se přisouvá: gúsěnina, húsenina.
Vz Gb. H. ml. I. 459. U Zábř. v grybrzlata,
u Kunšt. v rozglósknót. Brt. D. II. 129., 234. — G se odsouvá: ralije z lat, graphium, Mtz., Anežka z Agnéžka. Gb. II. ml. 1.459. Aušpurk. V. Kal. 37. a j. G se odsouvá v jihozáp. Čech. Vz Dšk. Jihč. I. 29.