Bandur
Bandur. ad 1. Bandure hlavatá (říkají malým hochům s velikou hlavou). Prk. Vz Rod. — B., gebackenes Teigmännchen, peče se v adventě a o sv. Mikuláši. U Místka. Škd. Cf. Kram. Slov. 27. — B. = břicho. Brt. — B. = nepálená cihla. U St. Jič. na Mor. Brt. D. 198. — B. = baganč, čižma, bačkora. Ostrav. Tč. Popad ty b-ry a hned do másla skočil. Sš. P. 705.