Gehören
Gehören, něm., překládá se slovesem , býti' s genitivem, přivlastňovacími přídav- nými jmény, přivlastňovacími zájmeny. Děti nejsou samých rodičův, ale také vlastí. V. Obecní věci všech jsou. Mudr. Sukně syna mého jest. Br. Ten dům Trčkův jest. Břez. Pomsta jest hospodinova. Já jsem všecek jeho. Ne svojí, ale boží jsme. Kom. (Mk. ) Lze též vyjádřiti vazbou:, patří mi', o níž vz Patřiti a Fr. Prusíka Studii o dative, §. 5. Wem gehört das ? Čí to je ? Wem gehörst du ? Čí jsi. Brt. — G., částí něčeho býti. To k pod- statě věci příleží. K větám holým hledí, mezi věty jednoduché náleží věta tato. — Mk. Také: příslušeti. Prk.