Genitiv
Genitiv. G. pl. bez koncovky - óv u holub a dub': od pohan, do zad, vz Gb. H. ml. III. 1. 54.; gt. pl. u, oráč a meč' bez koncovky, vz ib. 106. nn.; gt. pl. u, panoše' bez koncovky mnoho panoš (také: panošóv, panošů, pa- nošuov), vz ib. 231.; gt. pl. u, ryba' bez kon- covky, vz ib. 179., -í; gt. pl. u, duše´ bez koncovky: mnoho duš, mladic, studnic, slepic, posic, mil, višeň, zpěvákyň, vz ib. 210., -í, gt. pl. u, moře' bez koncovky: srdce-srdec, líc, ohnišť. Vz ib. 157. Jednoslabičný gt. bývá dlouhý: strán, až do pás, nóh, strak, čás; v nářečích se dlouží poslední slabika: hrušék. Vz Gb. H. ml. III. 1. 179. G. na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 64. — Dvojí gt. u Husa. Vz Progr. akad. gymnasia na r. 1894. 20. — Gt. jakosti v lat., řeč. a češtině. Vz Mus. fil. 1898. 65. — Gt. dotykový. Ib. IV. 324. — Gt. vlastníka. Ib. IV. 323. nn. — Gt. vztahu a původu v Maš. ruk. Vz Mus. fil. 1898. 208. -209., 96. — Výklady nejdůležitějších úkonů českého genitivu naps. Čapek v progr. gymn. ve Valaš. Meziříčí za r. 1888. a Kots- mich o užívání genitivu v Mtc. III. 121. nn — A dá jemu pán Buoh stolici Davida, otce jeho (cf. Davidovu; bez přívlastku). Praž. evang. (List. fil 1897. 189. ).