Glejt
Glejt, klejt, u, m., z něm. Geleit, bez- pečný průvod, v středověku branné mužstvo, které někoho někam doprovázelo, později průvodní list. Das Geleit, der Geleitsbrief. Glejtem zaopatřiti. D. Pán země n. hejtman muož obecný gleit dáti než žádný jiný... glejtové nepomáhají žhářóm, lúpežníkom, zlodějóm atd. Tov. K. 65. Svobodný, bez- pečný g. příchodu i odchodu, příjezdu i od- jezdu. V. G. dáti. V. Dal mocný, bez- pečný g. V. Vz Rb. str. 266; Gl. 50. — G. = železné váhy bez misek. Us. — G = glet. Vz Glet. — G. v horn. Bruchstück. V.