Banovati
Banovati = litovati, želeti, pykati, be- dauern, bereuen, slov. a mor. z mad. Brt., Vck., Kld. I. 51., Sl. ps., Rr. Sb., Šd., Džl. — abs. Nevydávejte mia na druhú dědinu: keď mia tam vydáte, b. budete; Počkaj, děvče, budeš b., nechtělos mně oken otvá- rať; ani oken ani vrat, ani se mnú hovárať. Sš. P. 495., 627, Veď já nebanujem, že tvoja nebudem, ale jen banujem, jako ťa zabud- nem. Sl. sp. 11. Či ty, milá, nebanuješ, keď mňa viacej nepočuješ hor dědinou zpievá- vati, ani k tebe chodievati?; Janíčok, Ja- níčok, voňavý ladníčok, kdo ťa bude voňať, nebude banovať. Koll. Zp. I. 60., 148. — čeho. Nic toho nebanuj; Vždycky jsem té chvíle banovala. U Frýšt. Džl. Včilej enom banuju starodávního času. Brt. P. 78. Ani tak nemele ve mlýně odrážka, jako mé sr- denko banuje šohajka. Sš. P. 795. — za čím = toužiti, sich sehnen. Jedon mä odišiel, druhý sa zjavuje; ale moje srdce za prv- šim banuje. Mt. S. I. 13. Banuj, dievča, banuj, ej máš za čím b. Slov. Nebanuj za Nemcom, najdeš ho za chlievcom; Ani sa nebudem na krátce milovat, mala by, šuhajko, za tebou banovať. Koll. Zp. I. 41., 68. — čeho proč. Nebanujte ničeho pro minářské. Hrb. (Hk.).