Graca
Graca, e, f. = krace, široká kulatá mo- tyka. Mor. a slez. Brt., Mtl. G. k seškrabo- vání bláta s cest. Mtl. Graca, rylo, motyka, to je moja muzika. Sl. sp. 63. Už sme, milá, už sme svoji; mimo graca a motyka, už nás nikdo nerozdvojí. Koll. Zp. I. 19. Už vás nerozlúči iba graca a motyka (po sobáši). Slov. Zátur. — G. == hrabačka, železné hrábě, kterými se kamení s cest shrabuje. Las. Tč. — G., der Helmschild. Slov. Ssk.