Grunt
Grunt, u, m., z něm. Grund, lépe: 1. dno, spodek, der Boden. 2. Základ, Grund. 3. Pole, polnost', pozemnosť, dědina, statek (zápisný, svobodný, duchovní, zákupní). Grunt, Gut. Vz tato slova. — G. —základ, rus. tvrď. G. stavení. Hluboké a široké grunty v zemi vybral. Háj. Grunt klásti, položiti, založiti, zakládati. Jg. Do gruntu padnouti zahynouti. V. Z gruntu n. ode dna vyvrei. Jg. Z gruntu srdce. Z gruntu vystavěti. Do gruntu zkaziti. Z gruntu vyhořeti (docela). Us. — G. statek, dědina, V g. někoho uvésti. Štelc. Držitel gruntu. I). Na svých gruntech každá vrchnosť usta- noviti může, co chce. Kom. Stavěti na výš i na hlubinu na, svém gruntě bez ublížení druhého každý může. I. V. Běží mu o grunty (o věc důležitou. Vz Nebezpečenství). Lb., j Č. Vz Rb. str. 266.