H
H jest souhláska hrdelná, jasná. Vz Gb. Hl. 19., 20. Vzhledem ku měkkosti jest s. tvrdá. Ib. 22. H mění se v ź a ž, vz Gb. Hl. 108. O stáří čes. h m. g vz Archiv für slav. Philol. II. 333. (Jir.). H z s. Vz Mkl. aL. 258. — H. se střídá s g: gloh, grabnúc (hrábnouti). U Frýdka, u Opavy a j. Vz G. — S f: fusák (= husák). U Opav. Brt. D. — H zní v jihových. Mor. místy jen slaboun- kým přídechem, ba skoro docela mizí: Dá-li Bů, bre, nocle (breh, nocleh). Brt. Sni, tvaro, plu). U Litovle. Vck. O vypouštění h vz také v Brt. D. 54., 111., Bž. 45., Gb. Hl. 117. Na Lašsku se přisouvá: hofěra, hanyz, žhráč, jahřabina, Hana, harešt, hapateka, hustina (ústí), hazor. Brt. D. 110. Hrvať sa = rváti se. V Podlúží na Mor. Brt. Vz Gb. Hl. 122. — H. = sedmý diatonický stupeň základní toniny. Mlt.