H
Vz Gb. Ml. I 36. H v Chodsku. Vz Listy fil. 1891. 49. Na Dol. se odsouvá ze skup. hv.: vězda, koróvička; z rožnóť; tam se při- souvá k slovům a slabikám, které se začí- nají samohláskou: hapatyka, hovado (ovád), hulica, Danihel; do skupen žr: žhrať (žráti), vžhrala, h objevuje se za dž ve slově hbel (džber) a konečně mění se tam u v ve slo- vech: levké (zní lefké), levónké. Brtch., Listy fil. 1891. 436. — H. přirážka: drati- drhnouti, mařiti-mrhati. Šf. III. 503. — H. se střídá s v: Byl jsem h Veliši, h Vestci, u Kr Kradce, Nár. Listy, h Jičíně, h Mi- letíně U Chroustova u Milet. Tbnk. Pře- tvořuje se v z: hvězda-zvězda (slovan.) a v ž; honiti-ženu, hláza, hlíza-žláza. Šf III. 544. H z s. Mkl. atd. vynech. Flš. — H. = haléř. Us.