H
H se psalo literou h, někdy hh. H jest střídnicí za starší g: hora z gora. H změněno v ch: chmatati v. hmatati, chřtán v. hrtan. Vz Gb. H. ml. I. 462. U Tišn. mění se v g ve vogldávat (vohledávati slepici). Brt. D. II. 186. U Brna a Drahan v j: pija (piha), ťojík. Ib. 167., 102. U Jemnice a Žďár. střídá se s k (g): hdo — kdo, hdy — kdy — gdy. Ib. 250., 269. Ve Žďár. mění se v ch ve slově chlísta (hlísta). Ib. 250. Také u Zábř. Ib. 130. U Brna a Slavk. ve v: vadra, Volomóc (Ho- lomouc), vlvko /vlhko). Ib. 148., 167. — H mění se v již. Cech. v: ch, k, h, d, b, p, f, o, j. Vz Dšk. Jihč. I. 31. nn. — H cizí zů- stává: harc, hamižný nebo mění se a) v ch: chléb, chlum, chvíle; v k: mrkev. Gb. H. ml. I. 408. Na Slov. bývá m. chi: nehať (nechať), pohodil (pochodil), hiba, hyba (chyba), hvaia (chvála). Pastr. L. 144. — U Olom. a Prostěj, h na konci slova skoro mizí: sni (snili), tr (trh). Brt. D. II. 60. — H se místy na Tren- čansku eliminuje: dám o (ho), ab o (aby ho), Phľd. 1893. 303. II v chromeckém podřečí na Mor. Vz List, lil. 1894. 94. — H přisuto a) ha- m. a-: hapatyka, Hanka; b) v hc- m. e-: herb (erb), herpetle; c) v hi- m. i-: hory hy skály, hiný; d) ho- m. o-: hovado, zde i honady; e) hu m. u-: huher, hucho; f) v hr- m. r-: hrzati m. rzáti, hřemen; g) hl- m. 1-: hlomoz, hlasička; h) hn- m. n-: hniť m. niť, hnízký; i) hp- m. p-: hpanna m. panna; k) Kb- m. b-: hbratr; l) hm- m. m-: hmoždíř; m) ho- ni. v-: mohohvitý. Gb. II. ml. I. 463. nn. U Kroměř. se přisouvá ve slově zluať, u Zábř. hrochat, u Kru ml. liroždí. Brt. D. II. 17., 130., 209. U Letovic, Tišn., Kunšt,, Žďár.: hniť, hnízké. 1b. 105., 186., 234., 250. — Pří- dechem jest h u Letonic, Brna, Tišn., Kruml. (a Kunšt.) každému náslovnému a, e, t, o (u), ó (ok): hábech, bidlo, hale, híva atd. Brt. D. II. 105., 166., 187., 209., 234. Taktéž také na Konicku, Jcvíčskn a Boskovsku; ale už i tam mizí; místy také před n a r. Ib. 113. U Kunšt. ho někdy nebývá, lb. 234. U Jemu. a Zďár. bývá přídechem náslovnému u, ou: hudělal, houvod, huzel, hucho, ale: učitel, umřel atd. Ib. 269., 250. U Kroměř., Olom., Prostej., Týnce, Litovle, Konic, Jevíčka jest přídechové h jen v několika slovech: huíica, liozcl, hozený, lb. 17., 70., 93., 113. U Třebíče ho není. Ib., 225. Cf. Brt. D. II. 102., 148., 158. V již. Cech. se přisouvá. O tom vz v Dšk. Jihč. I. 32., 33. Přídechové h v násloví na Slov. Arz Pastr. L. 113. — H se odsouvá a) v cizích slovech: Erodes, Oracius, orloj; b) ze skupin ho-, -ohu-, -altu-, hr-, lil-, lit-, hcl-, hv-, hm-, hn-, zh-, ěh-, Vz tyto skupiny a Gb. H. ml. I. 165. nn. V Háj. Herb.: ja- cynkt 184. b., zmožděný XI. a; v V. Kal.: Pelhřimov. 326. Vz List. lil. 1894. 294. U Kro- měříže: vězda, koróvička, rožnól; u Tišn., Kruml., Kunšt., Jemnice: nedo, nide, loh, vězda, řmot atd. Brt, D II. 17., 187., 209., 234., 269. U Kojet. ve slovech pie (pihy), piovatý. Ib. 47. U Olom. a Prost, v: řbet, vizdat a j. Ib. 70. U Zábř. a Zďár. ze skupin hr, hr: řibě, řebík, ranáč, říbek, rotek. Ib. 130., 250. U Brna ze skupin hr, hv: řích, vězda. Ib. 167. U Litovle, Konic a Jevíčka ze skupin: hř, hl, zh. Ib. 113. — h'. = haléř. Krok 1894. 113.