Háček
Háček, čku, m. H. k zapínání. Häkchen, Haftel. Háčkem něco připiati. II. při pošvě, u dveří, u pluhu, Jg., do chomoutu, zední, Kh.; k pletení (ocelový, kostěný, dřevěný), S. a Ž.; na klobouk; na tepny; spěnací, prostý v pevném držadle, dvojitý, s řetízkem Hyrtův; tupý k rozvírání ran, ostrý; jemný na duhovku, jemný dvojitý, tupý, tupý k ope- raci v šilhání Dieíieiibachúv. Vz nástroje am- putační, k pitvě, pro dobytčí lékaře, k ope- racím očním. Cn. Vz Hák. — Něco háčkem znamenati = virgulovati. Rk. Slova v háčkách neb závorách zavřena jsou. Novotný. — Ječ- men má již háčky, je v háčkách čas žíti jej. — H., obtížnosť, Schwierigkeit. Ta věc má svůj h. (smyčku). Já ti v tom udělám háček. Us.