Had
Had. Kdo nejprve z jara hada živého uhlídá, an po mezi leze, že ten rok stonati nebude a na zdraví a na jiném štěstí míti bude; pakli uzří mrtvého, zabitého, že ten rok žádného štěstí ani na hovadech, ani na svém zdraví míti nebude. Mte. 1. XXXI. 19. Chytil by rád hada holó rukó (rád by věc snadno dostal). Kojetín. Čes. 1. XII. 152. Bou by vypiu aj z hada žlč. Sbor. slov. VII. 129. — H. = opasek. V zloděj. mluvě. Čes. 1. XI. 140.