Hádati
Hádati, hádávati = mluviti, sagen, reden; nepovážně mluviti, žváti, reden, plaudern; domnívati se, souditi, domýšleti se, mysliti, skoumati, znamenati, rathen, muthmassen, er- achten, V; prorokovati, věštiti, wahrsagen, weissagen. V. — abs. Kam hádáš? (= co mluvíš? Kam směřuje tvá řeč?) St. skl. Co ty hádáš, jakou smrtí umřeš? Lom. Dáti hádati. D. Hádej, co to jest? D. Hádej, hádej, hadači. Prov. H. a neuhod- nouti. D. — co komu. Já mu (volu) hádám šest kamen. Jg. Někomu budoucí věci h. V. Já mu hádám 50 let. D. Dáti si něco h. D. — po čem. V. Po čem to hádáte? Er. P. 223. — na koho, na co. Všichni mistři hádali na něho (měli ho v podezření). St. skl. Na dvoje bába hádala. Vz Nejistota. Č. Há- dali na vašeho Martina. Pís. nár. — z čeho. Z běhu hvězd h. V. Z ohledání střev h. Kom., V. Vz Nehezký. — bez čeho. Bez hvězd h. nesnadno. Kom. — o čem. O otázkách pochybných h. Kom. O věcech budoucích h. V. — podlé čeho. Každý hádá podlé skutků svých (zlý každého za zlého má). Lb. — se = příti se, vaditi se, streiten. Rád se hádá. Dlouho se hádali. Us. V již. Čech.
také: korčit se. Kts. — se oč. H. se o sle-
pičí trus (kvoč), o kozí vlnu, o psí kot, o kůži
oslovu. Lb. O žabí vlasy, o komárovo sádlo
(= o nic) se h. Vz Hádka (daremná). Č.
O slova se h. Ros. O rozdělení dědictví se
h. Kom. — se jak. Neměj s ním řečí, on
se hádává do úpadu. Sych. — se o co s kým.
Us. — se o čem (jak). O otázkách po-
chybných na obě strany s důvodním pro-
kazováním hádá se (kdo uměle o věcech
rozmlouvati umí). Kom. Hádají se o věcech
nejistých. Ros. — se přes co: špatně m.
oč. Jv. — že. Hádám, že je večer. Us.