Háj
Háj, e, hájek, jku, hájík, u, háječek, há- jíček, čku, m., hájení, i to co hájeno, der Hag, Hain; háječek, hájíček, háječka = ha- jicí bidlo n. jiné znamení na louce, aby tam nepásli atd., ein Hägewisch. — H. = hájem- ství, lesík, ein Hain, Wäldchen. V. H. lískový, březový; krásný, rozkošný k procházkám. Krávy hore hájem. Sš. Pís. 529. H. zelený. V. — H. posvátný. V. Pohané v hájích oběti na oltářích obětovali. Kom. Vyhání z hájev krahujce. Rkk. — H. = zábradlí, které soudce od obecenstva dělilo a jež se zavíralo, když soud začíti se měl. Odtud rčení: soud, sněm, hromadu zahájiti. Kn. Tov. 40. (Pch. ) Vz Hájiti.