HájitiHájiti. Cf. Mkl. Etym. 59. —
co: louku (háječkami opatřiti). —
koho. Ešče sú há
- jící, co mia hájívali. Sš. P. 233. —
čeho. Hájila jsi svého místa. Sš. P. 64. Patron povinen bude poutníků h. a brániti. Pref. 11. Bůh zaslíbil vyvolených h. Pass. 219. Hájí ovoce jejího. BO. Nechte cizích, hajte vlastních zvyků. Koll. I. 402.
H. svých práv. CJB. 275. Vz Brt. S. 3. vd. 43. —
čím. Svou věc h
. zločinem. Osv.
I. 59.3. —
se
před kým. Naše terče dobře nás před šipkami h-ly. Pref. 411. Královna své ne- přátely má, před nimiž se hájiti musí. Kom. Lab. 93. —
čemu (čeho). H. hříchu. Mž
. 19. Toho jí hájeno býti nemá. Zř. mor. 1604. Třetích dřví tobě neháji, tyť dnes mile otvie- raji. Pravn. 1427. A on prosil, když mu viery kompaktaty hájili, aby jemu kompak- taty ukázali. Let. 151. —
čeho jak : udatně, neohroženě, vytrvale atd., Us.,
s úspěchem
. Šmb. Když své spravedlnosti pořadem práva hájí. Kol. 19. Že si svého panství stůj co stůj hájí. Sá. —
komu kam. Když silnic obecných není a který pán má lesy zna- menité před panstvím druhým, ten do těch lesů h. za sebú můž k prodeji; Pánům . . . nemá hájeno býti ku potřebám jejich do kterýchžkolivěk lesů. Zř. mor. 1604.