Hájiti
Hájiti. Cf. Mkl. Etym. 59. — co: louku (háječkami opatřiti). — koho. Ešče sú há- jící, co mia hájívali. Sš. P. 233. — čeho. Hájila jsi svého místa. Sš. P. 64. Patron povinen bude poutníků h. a brániti. Pref. 11. Bůh zaslíbil vyvolených h. Pass. 219. Hájí ovoce jejího. BO. Nechte cizích, hajte vlastních zvyků. Koll. I. 402. H. svých práv. CJB. 275. Vz Brt. S. 3. vd. 43. — čím. Svou věc h. zločinem. Osv. I. 59.3. — se před kým. Naše terče dobře nás před šipkami h-ly. Pref. 411. Královna své ne- přátely má, před nimiž se hájiti musí. Kom. Lab. 93. — čemu (čeho). H. hříchu. Mž. 19. Toho jí hájeno býti nemá. Zř. mor. 1604. Třetích dřví tobě neháji, tyť dnes mile otvie- raji. Pravn. 1427. A on prosil, když mu viery kompaktaty hájili, aby jemu kompak- taty ukázali. Let. 151. — čeho jak : udatně, neohroženě, vytrvale atd., Us., s úspěchem. Šmb. Když své spravedlnosti pořadem práva hájí. Kol. 19. Že si svého panství stůj co stůj hájí. Sá. — komu kam. Když silnic obecných není a který pán má lesy zna- menité před panstvím druhým, ten do těch lesů h. za sebú můž k prodeji; Pánům . . . nemá hájeno býti ku potřebám jejich do kterýchžkolivěk lesů. Zř. mor. 1604.