Hák
Hák, u, háček, čku, m., náčiní na konci zakřivené k chytání a držení něčeho, křivák, der Haken. V. H. rybářský, veřejný (na němž dvéře visí), kotevní, korábní, studniční, V.; h. na oheň, do ohně, D.; kuchyňský, bořicí, Kom.; h. zubatý, železný, na kleště, u řetězu, Jg., na klobouk, na korunné svícny, na pláště, postelní, zední, rozpěrací, šroubový, zdvihací, na zrcadla, Šp., oponový, rozpěrací (železný, vnitřní). Kh. II. porodnický ostrý (Kiwischův), tupý, obyčejný porodnický (porodní), porod- nický Braunův, Smelliův; patrový Čermákův; zubní; na rány. Vz Nástroje porodnické, k ohledávání hrtánu, k trhání zubův; háček a nástroje pro dobytčí lékaře, k operaci kýly. Cn. H. do studně, zatahovací, na váhy. Šp. Křivý co h. V. Hák zaraziti; hákem při- táhnouti, dosáhnouti. D. Dej mě na háky (do kleští na zločince), nepovím. L. — Háky = peníze. Nemá háků. Us. — II., zub, špičák, kel, Spitzzahn. — H., pluli bez koleček. Hakenpflug. Us. — H. = překážka, Hinderniss. Vz Háček. Tuto bude hák. Ros. — Kliky háky, nečitelné psaní, škrabanice, Gekritzel. To jsou kliky háky. Us.