Hák
Hák, vz Mkl. Etym. 83. H. k oknu (roz- pora), spěrací (u okna), der Spreizhaken, při- tahovací, na šaty, Us. Pdl., čepového šroubu, der Schwanzschraubenhaken, k šturmu, štur- movní, Čsk., na křoví, Busch-, na ráhně, Rad-, provazový, Seil-, plavecký, Floss-, Sl. les., na hodiny, Uhr-, u šňůry k hodin- kám, Šp., kosatý, Enter-, Lpr., soustruhu (hrubý, hladicí, špičatý). Vz Včř. Z. II. 66. H. na opasku hasičském (opaskový), Khl., lodní, NA. III. 165., u chomoutu, Mak.; střelný. Vz Hákovnice. H. = válečné náčiní na konci zakřivené k chytání a stahování jezdců s koní určené; držadlo bylo dřevěné n. železné, hak na konci železný. Hrš. H. na sochor nasazený. Ler. H. v porodnictví tupý, ostrý. Kžk. Por. 616, 466. H. deka- pitační, na kořeny, Simonův, svalový, Volk- mannův. Wld. — H. = krycí cihla zahnutá. Zpr. arch, IX. 56. — H. = kostrč, das Steiss- bein. Šv. 19. Hák si vymknouti. Vz Vy- mknouti. Strhl si h. (polámal se). Mý. — H. = druh pluhu k orání na hornatých strá- ních, kde rádlem orati nelze. Kčk., Dšk., Kál. H. pirnajský (druh prohlubníku). NA. IV. 73. — H. = ostrý ohyb sloje, žíly, der Flötzhaken. Hř. 19. — H. = krejcar. Stojí to 10 hákú. Us. Všk., Brut. — Haky baky = kliky háky. Je pisár taký, že robí haky baky. Slov. Šd. Sem tam ryla a jakési h. b. dělala. Koll. Cestp. I. 1. 3. — H, a, m., os. jm. Vz S. N.