Hambalek
Hambalek, lku, m., z něm. Hahnbalken, Jg., Hangbalken, Jir., příční dřevo, kteréž dvě krokve blízko u jich spojení víže. Jg. Lže ve všecky hambalky. Č. Střelil v ham- balky (lhal, log, dass sich die Balken bogen. Jg. ). Č. Umí v hambalky mezi holuby šípem nerovným stříleti. Č. V hambalky mluví (nic k věci). Ros. Ten člověka po hambalcích vodí (na místa nebezpečná). Na Mor. Ve všecky hambalky tepe, v holuby střílí a pod každé sedlo se trefí (obmyslný a chytrý prokurator). Smrž.