Hanbiti
Hanbiti, 3. pi. -bi, hanbi, il, en, ení; han- bívati, zahanbiti, beschämen; schänden. Jg. — koho: Háj., pannu (przniti). Bern. — se = styděti se, sich schämen. V. — se jak. V hrdlo se h. Zlob., Svěd. — s inft. Hanbím se pozdvihnouti tváři své k tobě. Br. Han- bím se mezi vámi choditi. Solf. — se za co (v čem). V očích tvých za to se han- bím. Kram. Není vám třeba, za to se han- biti. Sych. Za svůj úsudek h. se nesmíme. Sych. H. se za chudé přátely, Anth. II. 244., za svou práci. Kom. Lab. 53. — se čeho. Zk. — se z čeho. Svěd., Rk. — že. Hanbím se, že jsem to udělal. — se čím. Hanbí se svými skutky. Brt.